Letošní zahájení se neslo v duchu příprav na našeho prvního malého rybáře, který nás navštíví v těchto dnech, měl jsem tedy snahu a vlastně i úkol nevzdalovat se od domova dále než je třeba, proto mi v hlavě rezonovala myšlenka na řeku v Olomouci už 14 dní předem. Ovšem už když jsem o ní snil, bylo mi jasné, že předpověď moc do karet nehraje a taky že ne. Řeka nahoře, moje místa nechytatelná a tak jsem již tradičně s mým parťákem v sobotu popíjel spíše na procházku kolem vody než na úspěch. Bylo třeba rozmyslet taktiku a upravit naše plány. Vzhledem k termínu, NEDĚLE:(, bylo jasné, že to nebude o klidu a pohodě a tak jsme do dlouhých pozdních hodin rozmýšleli, který ze stojáků zvolíme na ráno abychom měli alespoň trochu klidu. V tomhle ohledu se zadařilo, na mém oblíbeném jezeře nebylo ve 4 ráno ani živáčka a tak plni očekávání a nadšení pomalu češeme vodu metr za metrem. Po chvíli však u břehu zahlédnu mrtvé céčko a za ním další mrtvolu štiky, v tom okamžiku jsem znejistěl... Jestli to byla náhoda nebo opravdu nějaký problém nakonec jen tak nezjistím, výsledek ve 2 lidech za 2 hodiny však zněl jasně. 0! A tak jsme se vydali cestou objetí co nejvíce revírů v okolí. Snažili jsme se zmapovat situaci na větším množství vod. Zkrátím naše trápení. Každý jsem vyloupnul kudlu do 60cm a já několik okounů na dropshot, které ale byli opravdu vydření.
Po vydatném obědě jsme ještě chvíli pokračovali, pak však musel parťák za povinnostmi a mě čekal podvečer, který jsme chtěl s dalším výborným přítelem strávit přeci jen na řece. Počásí přálo evidentně vousáčům a tak proč je nepotrápit... A abych byl upřímný, potrápili jsme je fest:) Takovou sumcovláčku jsem pár let nezažil. Lovení obrů pod nohami a výskoky cejnů přes 50 je zážitek na který se nezapomíná. Během 5ti hodin se na břeh podívalo ve 3 lidech více jak 10ks sumců ovšem velikostně "jen"do 110cm. Ale to co jsem zase zkusil já... Každý rok po zkušenostech volím těžší náčiní, letos už jsem musel přehodnotit výběr opět. A to hned po prvním chytání:))) Naprosto dokonalý záběr a po paták do řeky, nedal mi naději, dotažená brzda vůbec nechápala co po ní chci a šňůra na 30 kilo kňučela bolestí. Nakonec svůj boj prohrála a praskla:( Příště, teď už se šňůrou na 50kilo si pro tebe přijdu dacane 
Během následujích dní šlo spíše o snaho lapit pár posledních lovících sumců a při těchto okamžicích člověk někdy zažije věci nečekané. Třeba včera... Z počátku se po vytažených několika bolenech nezdálo jako nejlepší nápad navázat dropshot se smáčkem, ovšem nápad to byl skvělý. Trefili jsme hejno nádherných okounů kteří nás příjemně potrápili dlouho dobu. V pozdější hodině jsem však na smáčka dostal trošku jiný záběr, boj jsem si užíval plnými doušky, výpady očividně krásné ryby se však postupně zmenšovali a to už jsem věděl, že je má:) Nádherně stavěná zubatice mi na rozloučení zamávala ploutví a já ještě nevěděl, co mě čeká za chvíli... Po hodinách dropshotu jsem šáhnul opět po prutu s wobem. Zkusil jsem si v obchodě vzít na zkoušku výprodejové Sébiláky, na jehož brášky jsem loni, nejen já, zažíval neskutečné vycházky. Puncher Sébile jsem však ještě nezkoušel, ale upřímně mě jeho chod v plovoucí verzi uchvátil a tak jsem mu od prvního hodu věřil hodně. Po 5 minutách mi pod nohami ztěžknul a já věděl, že tohle malé zvíře rozhodně nebude... A taky nebylo, během pár hodin druhá královna v ještě lepší kondici. Rozplavání tentokráte trvalo trochu déle ale paní štika odpula do své tůně bez úhony a tak jsem si během jednoho dne mohl odškrtnou 2 parádní ryby 80+ ze břehu. Není co dodat, letošní zahajovací týden dopadl na výbornou a teď už jen čekat, jak to půjde dál:) A Vám všem přeji podobné a ještě lepší zážitky od vody... Jsou tam a čekají na impuls
