I přesto, že v pstruhařině mám již něco za sebou a přes všechny roušky a desinfekce, jsem byl letos při příjezdu na mnou méně navštěvovanou řeku absolutně zhrozený. Stav vody měl velmi blízko k suchému srpnu, jenže on je duben! Co dál? Bohužel nejde jen o ryby, situace myslím (a to nemusím být velký myslitel) zasáhne brzy nás všechny, je to smutné a tuším, že vina je kolektivní... Když už jsem se dostal ze smutku a rozhodl se bojovat, během pár hodin jsem pochopil, že letos na této vodě budu dřít opravdu o každý záběr, natož pěknou rybu. Z totální letargie mě dostal až pohyb evidentně větší ryby, která se mi v dálce ukázala. Nástraha rybu překvapila přesně a tak jsem po chvilce příjemné přetahované vytáhl sice nepůvodní, za to nádhernou rybu duhovou. Slabá náplast, ovšem za daných podmínek jsem šťastný. Další dvě hodiny mám pocit, že něco nedělám správně, nebo tu další ryby nejsou... Bylo mi jasné, že pokud nenajdeme sjetou vysazenou rybu, dnes odejdeme spráskaní. Nakonec se nám to ale na posledním úseku podařilo, snad odměna za vytrvalost a sebezapření. Tedy do pozdních hodin jsme si hojili dušičku kolowraty a pár potočáky. Snad jste měli lepší zahájenou, která nebyla tak jako u nás poznamenána myšlenkami na sucho a změny které nás neminou. Těm co zahájení teprve čeká, držím pěsti, ať koušou.

EM